IBAN vypadá jako řada náhodných znaků. Není: každá část má svůj úkol a dvě minuty čtení ušetří tu nejdražší chybu, tedy převod odeslaný na špatný účet.
První dva znaky: země
Jsou to dvě písmena a označují zemi účtu podle mezinárodní normy: CZ pro Českou republiku, IT pro Itálii, ES pro Španělsko, DE pro Německo. Pozor: označují zemi účtu, ne státní příslušnost majitele ani to, kde bydlí.
Další dvě číslice: kontrola
Jsou to kontrolní číslice vypočítané ze zbytku IBANu. Slouží k tomu, aby systém vyřadil chybný kód dřív, než to vůbec zkusí: když se při opisování spletete v jedné číslici, kontrola téměř vždy nesedí a převod se hned odmítne. Je to síť proti překlepům, ne proti podvodům.
Zbytek: banka, pobočka, číslo účtu
Odtud dál se formát i délka liší podle země: český IBAN má 24 znaků, italský 27, španělský 24, německý 22. Uvnitř je identifikátor instituce a samotné číslo účtu. Proto IBAN nemá jednu délku platnou všude.
IBAN neříká jméno majitele
Tady je nejdražší omyl. Historicky se mnoho evropských převodů provádělo podle IBANu, aniž by se ověřovalo jméno příjemce: když byl IBAN platný, peníze odešly. Evropská pravidla zavedla ověření příjemce, které porovná jméno a IBAN a upozorní vás, když se neshodují — konečné potvrzení ale zůstává na vás. Když vám někdo pošle „nový“ IBAN k faktuře, kterou jste čekali, telefonát na číslo, které jste znali už dřív, má větší cenu než jakákoli automatická kontrola.
BIC, SEPA a převody mimo Evropu
Uvnitř oblasti SEPA obvykle stačí IBAN. Mimo ni, nebo u jiných měn než euro, může být potřeba i BIC, kód identifikující banku. Když ho formulář žádá, vyžádejte si ho od příjemce místo hádání: špatný BIC vrátí převod zpět, se ztracenými dny a poplatky.